pátek 14. ledna 2011

Lenoro nechej mě aspoň vstát a udělat jííídlo, nebo ti tady umřu....

Tak tahle písnička od skupiny Buty 100% vyjadřuje mé dnešní rozpoložení. Zítra přijede Radkova rodina na oslavu Eviných narozek a já mám v plánu, dort, řízky, nákup, úklid a zatím tu piju kafe u pc a nic se mi nechce. Sháním brigádnici, zn. zadarmo a ihned :-)
Naposledy jsem v práci byla 22.12., od této doby jsem před devátou z ložnice nevystrčila nos a od pondělka budu vstávat v pět! No jak to zvládnu, mi není jasné. Být ještě týden doma, tak zaživa zhniju já i Evička.

čtvrtek 13. ledna 2011

Jak na nový rok, tak po celý rok - doufám že ne

Letošní (vlastně už loňské) Vánoce jsem si dlouho dopředu naplánovala a těšila se na ně. Dárky jsme vybrali většinou na netu, takže odpadl předvánoční shon. Začátkem prosince byla Evča nachlazená a já měla očr, ideální stav na pečení perníčků, taky pohoda. Mamča nás pozvala po svátkách do Frenu, zaplatila nám penzion, aby se mohla sjet celá rodina a nemačkali jsme se v prťavém 2+1. Brácha i ségra s protějškama potvrdili účast a my se těšili a plánovali. Jenže ouha, můj měsíc neléčený kašel mi na štědrý večer přerostl přes hlavu a já měla dusivé záchvaty. Brácha volal, že z Opavy do Frenu není pojízdná cesta a ségra měla horečku. 25.12. jsem tedy místo výletu do hor odjela na pohotovost, kde jsem vyfasovala atb a zalehla do postele. Bolelo mně i dýchat natož abych vylezla a uvařila. Ve svátek jsme tedy dojídali zbytky, zatímco mamka ve Frenštátě vyhazovala a zamražovala zásoby, které připravila pro příjezd hladového příbuzenstva. Evička s taťkou si hráli s hračkama, které jim přinesl Ježíšek. Tatínek dostal vrtulník na ovládání a Evička auto, bůh ví kdo z nich měl větší radost :-) Na Silvestra jsem se zbombardovala Vincentkou. Mimochodem ještě teď se mi obrací kufr při představě té slané bublinkové brči. Za ten kašlací měsíc jsem v průměru vypila 1 - 2 lahve denně. Je mi špatně jen při tom slově Vincentka, bluéééé.
Dnes už mám týden dobrané atb a od včerejška už nemusím ani Ventolin syrup a v pondělí šupajdím zpátky do práce. Paní doktorko, slibuju, že už žádnou nemoc nebudu přecházet!

sobota 10. července 2010

tento způsob léta....

Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud na ho... A to do slova a do písmene, klasiku odpusť, že jsem si tvou větu poupravila a zvulgarizovala. Taktéž zdravotnictví zdá se mi býti poněkud nešťastné. Jsem unavená, naštvaná, v koncích.
Začalo to jako každá jiná virozka. Evik ve školce pokašlávala, takže jsem se rozhodla vzít si na pátek 18.6. dovolenou a nechat ji zotavit do pondělka, v pondělí jsem to přehodnotila a nechala jí napsat očr na zhruba týden. Začly horečky a kašel byl stále horší. Ještě v sobotu jsme pro jistotu jeli do dětské nemocnice, kde jí naměřili crp méně než 8 a poradili nám, jak srážet horečky. Proč sakra nechtěli rovnou odstranit příčinu nemoci, to mi hlava nebere. Ať vydržíme tři dny, že bude dobrá. 21.6. jsme s nervama nevydrželi a jeli jsme opět na pohotovost. Velice arogantní mudra nám sdělila, že horečky nic neznamenají, pro jistotu jí změřila crp a ono bylo 230!!!! šupem nás poslala na rtg a diagnoza zněla zápal plic + pohrudnice. Ještě měla tolik drzosti, že se nechala slyšet, že jedem s děckem pozdě. Do nemocnice jsme přijeli v 19,30 a hospitalizovaní byli 22,30. Totálně dehydrované Evě praskaly cévky, takže krev se podařilo odebrat na několikátý pokus a zavést kanylku, aby dostala výživu a atb do žíly byl také vyčerpávající zážitek. Ustála jsem mdloby a držela ji chuděrku za ruku, ale ten zoufalý pláč se mi ještě dlouho vybavoval. Vyfasovala jsem přistýlku, kterou mi každé ráno v 7,00 sebrali, takže o nějakém vyspání ani nemohla být řeč. V nemocnici jsme pobyly 10 dní a domů nás propouštěli s jedním balením atb v sirupu. Prázdniny mohly začít. Ovšem nikdo mi nevysvětlil, že k přeléčení dítěte je třeba dvou balení a že si mám u obvodní lékařky nechat napsat další. Ve středu 7.7. - kontrolní rtg, Eva už byla den bez atb, ty jí vystačily do pondělka. Zdá se to nedůležité, ovšem nebýt tohoto drobného detailu, mohlo být všechno jinak. Při kontrole 7.7. jsem doktorku upozornila, že dítě znovu kašle, poučila mně že se jedná o reakci na počasí, že mám dávat sirup na kašel. Dnes je 10.7. a Eva má opět horečky a naprosto stejné příznaky jako na začátku. Ráno plakala, že jí při kašli bolí prsa a dusí se. 9.7. jsme jeli do nemocnice znovu, že se stav zhoršuje, opět nám poradili, jak srážet horečky a tlumit kašel. Ti samí doktoři, kteří ji ošetřovali v nemocnici a kteří moc dobře viděli, jak na tom to chudák dítě bylo, nám až dnes ráno při druhé návštěvě atb neradi předepsali a to jen na naše naléhání. Crp bylo 24, takže od poslední návštěvy stouplo, rtg byl horší než 7.7, - překrvené plíce.
Jiná holčička se stejnou diagnozou odcházela z nemocnice se 2 baleními atb a na kontrole v nemocnici vyfasovala další pro jistotu, aby se choroba nevrátila. Proč ne my? Eva hycuje, nechce jíst, pije jen protože jí nutím a před chvílí už mi léky na kašel vyzvrátila. V noci jí musím dát další dávku atb a modlím se, aby ji v sobě udržela.
To že kvůli liknavosti několika lékařů vzaly všechny plány na dovolenou za své, to že jsem na očr již druhý týden zadarmo doma, to že jsem kvůli hospitalizaci v nemocnici, aby Eva nebyla sama, zaplatila 3500 kč + jídlo, že jsme na poplatcích za každou návštěvu v nemocnic a za naftu utratili další prachy, to všechno vem čert, přijdu v životě ještě o víc. Ale to že se dítě trápí, má horečky, zvrací, nedostanu do ní léky, to že se týden po návratu z nemocnice hrůzou v noci počurala a měla sny o jehlách, co ji honí, nedokázala spát sama v pokojíčku, to těm zasr... doktorům opravdu nikdy neodpustím. Sakra, copak se nenajde slušný lékař, kterému jde o dítě? Já když udělám v práci chybu, musím ji napravit, práci neodflákávám, bylo by mi hanba za sebou nechat něco polovičatého. Copak doktoři neskládají hippokratovu přísahu???? Mileráda bych si za lékařské služby platila v hotovosti přímo na místě. Třeba by nás pak brali jako zákazníka, o kterého je třeba se postarat a ne jako dalšího otravu, co si nedokáže vyléčit dítě sám a zdržuje na pohotovosti. Jsem bezmocná a kdybych teď potkala bílý plášť rozcupuju ho na kousky. Nechť mi ti slušní lékaři prominou.

středa 5. května 2010

Budoucnost

Jednoho večera mi Eva sdělila, že až vyroste, vezme si za muže tatínka. Já prý můžu zůstat doma, abych jim mohla vařit. No je hezké vědět, co nás čeká.

Evičko, nepíchej maminku do očička

"Evi, nešahej mi do oka, nebo mi ho vypíchneš a nové mi nenaroste."
"Jů, bezva, mami, budeš pirát!!!"

Několik perliček z práce

Výkřik vrchního údržbáře: "nějakej ..... ukradl kliku od hajzlu!!!!"

Dnes jsem naší puntíčkářské kolegyni shodila z oken dva květináče. Hlína se rozprskla dodaleka, takže proběhla akce "rychle uklidit, než se vrátí". Proběhla jsem se po kanclu s vysavačem a zničila si novou manikúru přesazováním květin. Kolegyně se vrátila za 5 minut po zkončení akce. Ufffff.

opět babička

Tak babička je stabilizovaná, sice v LDN, ale zatím se umírat nechystá.