tento způsob léta....

Tento způsob léta zdá se mi býti poněkud na ho... A to do slova a do písmene, klasiku odpusť, že jsem si tvou větu poupravila a zvulgarizovala. Taktéž zdravotnictví zdá se mi býti poněkud nešťastné. Jsem unavená, naštvaná, v koncích.
Začalo to jako každá jiná virozka. Evik ve školce pokašlávala, takže jsem se rozhodla vzít si na pátek 18.6. dovolenou a nechat ji zotavit do pondělka, v pondělí jsem to přehodnotila a nechala jí napsat očr na zhruba týden. Začly horečky a kašel byl stále horší. Ještě v sobotu jsme pro jistotu jeli do dětské nemocnice, kde jí naměřili crp méně než 8 a poradili nám, jak srážet horečky. Proč sakra nechtěli rovnou odstranit příčinu nemoci, to mi hlava nebere. Ať vydržíme tři dny, že bude dobrá. 21.6. jsme s nervama nevydrželi a jeli jsme opět na pohotovost. Velice arogantní mudra nám sdělila, že horečky nic neznamenají, pro jistotu jí změřila crp a ono bylo 230!!!! šupem nás poslala na rtg a diagnoza zněla zápal plic + pohrudnice. Ještě měla tolik drzosti, že se nechala slyšet, že jedem s děckem pozdě. Do nemocnice jsme přijeli v 19,30 a hospitalizovaní byli 22,30. Totálně dehydrované Evě praskaly cévky, takže krev se podařilo odebrat na několikátý pokus a zavést kanylku, aby dostala výživu a atb do žíly byl také vyčerpávající zážitek. Ustála jsem mdloby a držela ji chuděrku za ruku, ale ten zoufalý pláč se mi ještě dlouho vybavoval. Vyfasovala jsem přistýlku, kterou mi každé ráno v 7,00 sebrali, takže o nějakém vyspání ani nemohla být řeč. V nemocnici jsme pobyly 10 dní a domů nás propouštěli s jedním balením atb v sirupu. Prázdniny mohly začít. Ovšem nikdo mi nevysvětlil, že k přeléčení dítěte je třeba dvou balení a že si mám u obvodní lékařky nechat napsat další. Ve středu 7.7. - kontrolní rtg, Eva už byla den bez atb, ty jí vystačily do pondělka. Zdá se to nedůležité, ovšem nebýt tohoto drobného detailu, mohlo být všechno jinak. Při kontrole 7.7. jsem doktorku upozornila, že dítě znovu kašle, poučila mně že se jedná o reakci na počasí, že mám dávat sirup na kašel. Dnes je 10.7. a Eva má opět horečky a naprosto stejné příznaky jako na začátku. Ráno plakala, že jí při kašli bolí prsa a dusí se. 9.7. jsme jeli do nemocnice znovu, že se stav zhoršuje, opět nám poradili, jak srážet horečky a tlumit kašel. Ti samí doktoři, kteří ji ošetřovali v nemocnici a kteří moc dobře viděli, jak na tom to chudák dítě bylo, nám až dnes ráno při druhé návštěvě atb neradi předepsali a to jen na naše naléhání. Crp bylo 24, takže od poslední návštěvy stouplo, rtg byl horší než 7.7, - překrvené plíce.
Jiná holčička se stejnou diagnozou odcházela z nemocnice se 2 baleními atb a na kontrole v nemocnici vyfasovala další pro jistotu, aby se choroba nevrátila. Proč ne my? Eva hycuje, nechce jíst, pije jen protože jí nutím a před chvílí už mi léky na kašel vyzvrátila. V noci jí musím dát další dávku atb a modlím se, aby ji v sobě udržela.
To že kvůli liknavosti několika lékařů vzaly všechny plány na dovolenou za své, to že jsem na očr již druhý týden zadarmo doma, to že jsem kvůli hospitalizaci v nemocnici, aby Eva nebyla sama, zaplatila 3500 kč + jídlo, že jsme na poplatcích za každou návštěvu v nemocnic a za naftu utratili další prachy, to všechno vem čert, přijdu v životě ještě o víc. Ale to že se dítě trápí, má horečky, zvrací, nedostanu do ní léky, to že se týden po návratu z nemocnice hrůzou v noci počurala a měla sny o jehlách, co ji honí, nedokázala spát sama v pokojíčku, to těm zasr... doktorům opravdu nikdy neodpustím. Sakra, copak se nenajde slušný lékař, kterému jde o dítě? Já když udělám v práci chybu, musím ji napravit, práci neodflákávám, bylo by mi hanba za sebou nechat něco polovičatého. Copak doktoři neskládají hippokratovu přísahu???? Mileráda bych si za lékařské služby platila v hotovosti přímo na místě. Třeba by nás pak brali jako zákazníka, o kterého je třeba se postarat a ne jako dalšího otravu, co si nedokáže vyléčit dítě sám a zdržuje na pohotovosti. Jsem bezmocná a kdybych teď potkala bílý plášť rozcupuju ho na kousky. Nechť mi ti slušní lékaři prominou.

Budoucnost

Jednoho večera mi Eva sdělila, že až vyroste, vezme si za muže tatínka. Já prý můžu zůstat doma, abych jim mohla vařit. No je hezké vědět, co nás čeká.

Evičko, nepíchej maminku do očička

"Evi, nešahej mi do oka, nebo mi ho vypíchneš a nové mi nenaroste."
"Jů, bezva, mami, budeš pirát!!!"

Několik perliček z práce

Výkřik vrchního údržbáře: "nějakej ..... ukradl kliku od hajzlu!!!!"

Dnes jsem naší puntíčkářské kolegyni shodila z oken dva květináče. Hlína se rozprskla dodaleka, takže proběhla akce "rychle uklidit, než se vrátí". Proběhla jsem se po kanclu s vysavačem a zničila si novou manikúru přesazováním květin. Kolegyně se vrátila za 5 minut po zkončení akce. Ufffff.

opět babička

Tak babička je stabilizovaná, sice v LDN, ale zatím se umírat nechystá.

malé a velké starosti

Minulý týden mi vážně onemocněla babička. Ve věku devadesáti let už je v podstatě vážná i rýma, ale babičce selhaly ledviny a skončila na JIPce. Takže opravdu vážné. Celý týden jsem vnímala v jakémsi zrychleném oparu mezi vlastním strachem, co bude a uplakanými telefonáty dědečka, který s ní je už 70 let sžitý a telefonáty mé maminky, která do telefonu polykala slzy, nicméně z hlasu se dalo vyčíst vše.

V tu chvíli jsem si uvědomila, jakými prkotinami se tu zaobíráme. Všechny doposud vážné starosti jako rýma mé dcery, či moje celulitida nebo nedostatek oblečení se scvrkly do malého nic a zmizely. Nevím, co si mám přát. Přeju si, aby babička žila napořád, přeju si, aby čiperně běhala, abych za ní občas mohla přijet a ukázala jí dcerku. Na druhou stranu, nechci, aby trpěla a zbytečně existovala jen proto, že ji nechceme nechat odejít.

Za mlada učila děti v mateřské školce a dodnes je zbožňuje. Pamatuju se, jak jsem se k ní vždycky těšila. Donekonečna mi kreslila pejsky, koníčky a cokoliv, na co jsem si vzpomněla, donekonečna mi zpívala vyprávěla pohádky, básničky, dějiny, vyvářela nejrůznější dobroty a učila péct perníčky na vánoce. Pak jsem odjela z Frenštátu do Brna za prací a svobodou. Nejprve jsem zpátky domů dojížděla každý víkend, potom jednou měsíčně a najednou jsem zjistila, že jsem tam nebyla víc než rok a půl. Občas tam zavolám, občas přijede mamka podívat se na nás a užít si velkoměsta.

A minulý víkend jsem babičku, vždy čipernou i když o berlích viděla na jipce na té obrovské posteli, napojenou na hadičky, se všemi těmi pípajícími přístroji... A situace se otočila, ona byla malé miminko chovající plyšového hrocha a cucající čaj brčkem. Nikdy nezapomenu na ty důvěřivé oči, když jsem jí dávala napít. Připomnělo mi to Evičku, když sosala z láhve. Došlo mi, že kruh se pomaličku uzavírá, dítě roste, sílí, nepotřebuje najednou rodiče, pak má své děti a starosti a nakonec se opět stává dítětem. Ne, nepohřbívám babičku předčasně, jen si uvědomuji, že jestli patálie s ledvinami skončí dobře a babička bude doma, bude dojíždět na dialýzu a fungovat jako před tím. Čas však nezastavím a ten okamžik přijde. Rozum to chápe, srdce se bouří. Nevím, co si přát. Snad jen to, aby tu s náma byla ještě dlouho, abych jí mohla ukázat Evičku, aby jí mohla po babičkovsku šoupnout nějakou tu sladkost a vyprávět jí pohádku. Nechci se ale koukat na její utrpení a zápas o dech. Babička je sice na pohled křehká bytůstka, ovšem veliká bojovnice, takže zatím se nevzdává a chce žít. A to je důležité.

Babičko, ještě jednu věc jsem si díky tobě uvědomila. A to, že mám skvělého muže, o nějž se dá opřít. Beze slova překopal všechny své plány a odvezl mně za tebou, zařídil hlídání a lil do mně panáky balntýnky, když jsem strachy nemohla ani dýchat.

Takže drž se, posílám ti spoustu lásky a síly a pokud o to ještě stojíš, bojuj. Máme tě rádi.

dilema zaměstnané matky

Nějak nestíhám skloubit práci a domácnost a odpolední lítání do školky a nákup dohromady... Takže doma brajgl, z práce fofry, vstávám už v pět. Do toho pocit viny, že se málo věnuji dítěti a k tomu rostoucí hromada špinavého a nevyžehleného prádla. A já občas taky zanedbaná s vlasy á la mastňák. Probůh, jak to stíhají matky vícerčat, co mají barák a k tomu nějaké to zvíře, popř. nemocného rodiče či prarodiče? Hluboce se jim tímto klaním. Ale zpátky na mateřskou zatím nechci :-) Konečně si můžu s někým dospělým pokecat o něčem jiném, než jsou zoubky, kašičky, plenčičky, konzistence hovínek či mléka.

princeznovské šaty

Lucka a Ben dali Evičce tyhle krásné princeznovské šatičky. Všichni jsme se těšili, jakou z nich bude mít radost, ale ouha. Podařilo se mi vyfotit pouze jedinou fotku. Evička je nechce, protože škrábou. Buď ještě nemá vyvinutý cit pro "parádo trp" nebo bude ryze praktická ženská. I když rtěnkou se patlá často a ráda, takže ještě není tak úplně ztracena... Šatičky mají na prsou krajku a tím pádem trošku škrábou. Dolů s nima!!!! Jsem zvědavá, co vymyslíme na maškarní.

reklama na pečené brambory

Tak jednoduché a laciné jídlo a kolik radosti udělá, že? Ještě že nesnědla i ten pekáč. Zato maso s omáčkou jen pofrflala....

čertík už má roupy

Tak tady už je docela jasné, že Evička je skoro zdravá. Už vymýšlí neplechy a doma se nudí.

měříme teplotu

Jediný u nás ještě povolený dudlík je tento. Kouzelný dudlík na měření teploty. Že by Evička byla tak často nemocná ze skryté touhy po dudlíku???

malý marod

Tady vypadá Evička hodně nemocně. Částečně z toho, že jsem jí skoro násilím vnutila zábal na krk a částečně i teplotou.

V práci a zase doma

Nelekejte se, nejsem na dlažbě... Všechny mé deníky mají jedno společné. Jakmile mám v životě trochu fofr a tudíž i co psát, zejí prázdnotou. Jsem příliš vyčerpaná cokoliv napsat. Takže stručná rekapitulace:
V pondělí 18.1. jsem nastoupila zpátky do zaměstnání. Sice s malou žaludeční neurozou, že to nezvládnu a že po těch letech doma mám totálně vykojený mozek. Ale zvládla. Horší už bylo to ranní vstávání. Chodila jsem na 6.45, což bych před mateřskou asi nezvládala. Co by matka neudělala pro dítě, aby netrčelo poslední ve školce, že?
Úterý 19.1. - Romana mi oznámila, že od února bude pracovat v jiné budově u Ivana, našeho předešlého šéfa. Pomoc, koho se budu chodit ptát na rady a s kým budu probírat klepy???
Čtvrtek 21.1.- ještě ten samý týden si beru jeden den dovolené, Evička má teplotu. Další den mě střídá Radek.
Pondělí 25.1. - Radek odjel na sc do Ruska, takže s jazykem na vestě lítám mezi prací a školkou a tajně obdivuji svobodné matky. Veškeré myšlenky na rozvod mě opouštějí. Tohle bych nezvládla!!!

Středa 27.1. přijela moje mamka, takže už nelítám a Evička je odhlášena ze školky. Naštěstí pro ni, protože nedoléčená viroza zase útočí a Evik kašle. Naneštěstí pro mamku, která po návratu z Brna onemocněla.
Středa 3.2. - beru si paragraf, Eva kašle a má teplotu, šéf ze mně určitě skáče radostí, ale co se dá dělat...
Naštěstí jsem doma, protože ta potvora viroza si našla i mě a celý víkend strávím s teplotou v posteli já. Radek vzorně vaří a stará se o nás obě. Miluju ho! Já se chtěla rozvést??? Nechápu.
Tento týden už je mi dobře, rýma se jako nemoc nepočítá. Jen Eva pořád kašle, jsem zvědavá, co mi řekne mudr na kontrole. Spočítala jsem si podle netu, kolik peněz dostanu za očr a je to ALMUŽNA, bluééééé. To se brzo půjdem pást nebo angažujem nějakou babičku nebo budem posílat nemocné dítě do školky. Sakra, nechápu na co platím daně????? Stejně pak nic nedostanu. Doma už se pomalu nudím a Eva taky. Ve čtvrtek půjdem možná s holkama na pivo, jestli neochoří ještě někdo další. Taky se musím objednat k holičce, odrůstá mi barva a včera jsem objevila první šediny!!!!

narozeniny

Včera jsme oslavili s babičkou a dědou Eviččiny třetí narozeniny. Dort byl skvělý, i když kupovaný. No ale co se budu matlat s dortem, když u mně je to tak padesát na padesát jestli vzejde nebo zůstane sladká placka jako loni...
Evička měla z dárků hroznou radost. Dostala knihu O pejskovi a kočičce, ze které po večerech musíme číst, kuchyňku, co dělá při vaření zvuky a pejska, který chodí a ňafe. Ze všeho byla unešena a od kuchyňky se nemohla odtrhnout. Hned dneska ráno na mě volala, že musí vstávat a rychle vařit (v 7,00!!!!). Na její počest jsme koupili i Rychlé špunty, ovšem hned jak si lokla, řekla fuuuuj a odplivla si :-), takže dětský šampus jsem pila já k obědu.

Zítra jdu poprvé po letech do práce. Štěpánku, pravou!!! Už vůbec nevím, jak co budu vyřizovat, ale snad nemám po třech letech doma úplně vygumovanej mozek. Uvidíme. Tašku mám sbalenou snad už týden dopředu, jak se těším mezi lidi. Ovšem to vstávání uááá. Evičku bude do školky vodit tatínek, nachystala jsem mu oblečení, aby nechodila jak rumunský běženec, tak snad jí zvládne učesat a vyčistit zuby.

sraz v dětské kavárně

Dnes poprvé spala Eva po obědě ve školce. No spala.... prý nespala, ale v postýlce byla a bez slziček, takže účel splněn. Ráno probíhal řev už při odchodu z bytu a v šatně vygradoval v jekot. Třesoucíma se rukama jsem Evu předala paní učitelce a pelášila pryč. Za hodinku jsem tam opět volala, už mé pravidelné telefonáty v 9,30 znají :-) a řekli mi, že si v pohodě hraje. Už aby vodil ráno taťka, nebo si budu na posilněnou dávat v šatně loka z placatice.
Odpoledne jsem se staženým žaludkem šla pro svou nebohou opuštěnou a uplakanou holčičku. Paní učitelka jí zavolala, hned jak jsem strčila hlavu do třídy. Z plátěného stanu ve třídě se ozvalo "nemám čas, su v ufonským talířu" a na zlomek vteřiny se objevila culíkatá hlavička rozesmáté Evy. Na třetí až páté zavolání přiběhla, skočila mi kolem krku a vlípla pusu.
Ihned jsme vyrazily do Café and play - dětské kavárny nedaleko od školky, kde jsme měly babinec s holkama z BC. Evička, stejně jako ostatní holčičky, se ihned zamilovala do Davida od Burisky. Na poslední fotce je pohřben pod polštáři, co na něj cácorky (potenciální nevěsty) naházely. Všechny za ním běhaly jak o život a nejvíc si všichni společně zařádili v bazénku s balónky. Hvězdami večera byli pochopitelně Maty, kterého jsme viděly všechny prvně a Laurinka, věčně rozesmáté mimčo.
Eva vytuhla hned po večerníčku a mně ještě do sedmi večer hučelo v uších od toho dětského řevu v kavárně. Ale dcerka byla nadšená a celou cestu mlela o "cukrárně pro děti", takže to asi brzy zopakujem.
Jo a poprvé jsem ochutnala medovo oříškovou marlenku. Mmmmmm láska na celý život!!!!! Výborná věc na obalení nerva. Jdu spát a sbírat síly na zítřejší slzavé údolí ve školce.

slaměná vdova se rozšoupla a neuklízí

O víkendu jsem si báječně odpočinula. Radek s Evou byli u babičky v Adamově, takže jsem nemusela dělat VŮBEC NIC. V sobotu ráno jsem vyrazila s Luckou a Rhodynkama na procházku do Soběšic. Až na ten těžký namoklý sníh, co mi promočil za hodinu pohorky, bylo vše supr trůpr. Pak jsem se marně v Tescu snažila sehnat Evě plastové sáňky, neměli nic, prý sportovní vybavení přesunuli do hypermarketů a tam už se mi vážně nechtělo. S mokrýma pohorkama a hladem jak spisovatel.... Takže jsem dorazila domů, dala si hodně horkou spršku a uvařila halušky a uspořádala si soukromý pyžamový mejdan a poctivě se válela až do rána. Do deseti ráno!!!! V neděli jsem tedy vyrazila do velkého Tesca, ale tam sice sportovní potřeby měli, ovšem naprosto vybrakované... Koupila jsem si tedy malovátka, abych byla v práci za kočku, dala si pozdní oběd v Mekovi a jela domů. Radek s Evou dorazili v půlhodince po mně a musím uznat, že odloučení má na manželství blahodárný vliv, protože hned jak Eva usnula, v ložnici se třásla zem :-)
Dneska jsme byly s Evou objednat dort na narozeniny, kašlu na to, abych se s tím nervovala a pak mi třeba ještě nevyskočil. Odpoledne půjdem asi na boby.
Pekla jsem podle receptu v B-C jablíčka s marmeládou a cukrem, no nebe v hubě, jedno jsem snědla ještě zatepla.

kalamita

Tak jestli doteď byla sněhová nadílka, ode dneška už začla kalamita. Připadlo minimálně 8cm nového sněhu a pořád padá. Jen škoda, že byly Vánoce na blátě, mohli jsme si ty prázdniny jinak užít.
Ráno se ve školce opakovalo slzavé údolí. Dobrý až do doby, kdy jsem otevřela dveře do třídy a chtěla Evičku popostrčit dovnitř. Začal řev jako při vraždění neviňátek. Eva se mně křečovitě chytla kolem krku a nechtěla se pustit a plakala. Paní učitelka se snažila jí lákat a vysvětlovat, že si pro ni zas po obědě přijdu, marně. Nakonec paní kuchařka, co s dětmi pomáhá, řekla "maminko, vysvětlování je marné, žádné dlouhé loučení, já vám ji vezmu, jinak to bude horší." Šup šup a než se chudák Eva vzpamatovala, vyrvala mi ji a podala učitelce. Ještě když jsem odcházela, viděla jsem, že drží učitelku kolem krku a pláče jí do trika. No, alespoň ji někdo chová a chlácholí. Po hodince jsem tam volala a prý ok, Evička si hraje a za chvilku jdou ven na sníh, což zažene i ty poslední chmury. Odpoledne jsem pro ni přišla a přes sklo jsem viděla spokojenou holčičku, jak pije čajík a vyplazuje jazyk na jiné dítě. Hned se pochlubila, že snědla celý obídek a že jí chutnal, ale to jí nebránilo v tom, aby hned zjišťovala, jestli pro ni mám její oblíbený žmolenkový rohlík. Půl snědla po cestě (vezla jsem ji na bobech) a půl si pro jistotu vzala do postele na odpolední spánek :-)
Před chvílí mi spadl obrovský kámen ze srdce. Co kámen, balvan, skála! Včera jsem měla hrozné sny, že Radka sežral medvěd a Eva se zřítila do brněnské přehrady. Brrrr. Celý den jsem na to musela myslet. Navíc kalamita a Radek se rozhodl jet s Evou k babičce do Adamova. No a jak správně tušíte, ten balvan znamená, že dojeli v pořádku. Uffff, při tom čekání na jeho telefon jsem vygruntovala sebe i byt, takže teď si jdu hodit nohy hore a nalít decku vína. Ufffff to je úleva!

slzičky ve školce

Evička se ráno vzbudila a ptá se, jestli šupajdíme do školky. Supr, říkala jsem si, neboť už od soboty vyhrožuje, že tam nepůjde. Asi už prokoukla, že se z lákadla plného dětí a hraček stává povinnost. Takže dneska mi visela kolem krku a plakala, že tam nejde. Snažila jsem jí nalákat na supr hračky a děti a zábavu, ale plakala pořád. Podařilo se mi ji odtrhnout z krku a předat paní učitelce, která ji lákala mezi děti. Chvilku seděla a koukala, jak si malují, ale vzápětí jsem až do šatny slyšela ten řev. Zápasila jsem s mateřskou touhou vlítnout tam a vzít si ji domů, takže jsem koukala přes sklo, aby mě neviděla a tiše polykala slzy. Jedna sympatická maminka mě utěšovala, že se to srovná, že už to taky mají za sebou, ale city jsou zákeřná věc... Nakonec mě paní řiditelka, co učí vedle ve třídě, skoro vyhodila, že to bude pro Evu lepší. Měla jsem v plánu se nechat vyfotit na šalinkartu, takže jsem se ubránila nutkání propuknout v trolejbuse v pláč, abych si nerozmazala řasenku. No, fotka vyšla o něco míň hnusná, než jsou fotky na občance, ale snaha byla a řasenka zůstala nerozmazaná. Po půl hodině jsem přece jen do školky zavolala, prý ještě fňuká, ale koblížek, co byl ke svačině statečně snědla... Se sevřeným žaludkem jsem bloudila po obchodech vybírat narozeninový dárek pro Evičku a chtělo se mi brečet, i když jsem si stokrát říkala, že je to pro její dobro a že se musí s některými věcmi prostě poprat sama. Achjo, maminko, už tě chápu, proč jsi měla slzy na krajíčku, když jsem po víkendu odjížděla natěšená zpět do velkoměsta. A to mi bylo 20!!! Já před sebou viděla svobodu, večírky, pivo, víno, tanec a ty svoji malou holčičku odcházet z bezpečné náruče. Uffff a to jako bude stejný cit až do smrti? Bože, to nemůžu přežít. Večer jdu na aerobik trochu se vybít a pak si dám s Radkem panáka, konečně bude mít sparinga, protože s ním nechcu moc tu jeho slivovici pít. Ale dneska si to zasloužím. No abych se vrátila k tomu dárku, nakonec jsem sehnala, co jsem chtěla a ještě něco navíc. Evička dostane chodícího pejska, co štěká (je to bígl) a kuchyňku tefal. I tu šalinkartu jsem zvládla vyřídit a odtáhnout dary domů a nakoupit a včas vyzvednout své nebohé dítě. To ubožátko mě čekalo rozesmáté a pobryndané od jídla, takže tak zle asi nebylo. Skočila mi kolem krku a říkala, že to je supr, že jsem přišla a nezapomněla na ni. Nicméně zítra chce jít taky, ale prý tam bude plakat. No to se ze mně asi stane ranní alkoholik nebo co. Vlastně ne, příští týden jde jen 3x a potom už jí bude vodit tatínek, no snad přes ty slzy trefí do práce :-)

sněhová nadílka

Meteorologové kupodivu nezklamali a ráno nás přivítala zasněžená krajinka. Eva vypískla "no néé tolik sněhu!!!" a málem mně ani nenechala dopít ranní kafčo. Naštěstí byl v Kouzelné školce zrovna Michal, kterého zbožňuje, tak jsem o svou ranní půlhodinku nepřišla. Kolem půl desáté jsme se vyoblíkaly a vyšly do té nádhery bobovat. Na kopci přišlo první rozčarování. Eva počítala s tím, že ji budu vozit nahoru i dolů. Snažila jsem se jí to rozumně vysvětlit, ale nakonec jsem použila metodu otrlých matek - nechat vyvztekat a mlčky přihlížet. Eva nejprv plakala, pak se vztekala, nakonec obojí a to v poloze ležmo na sněhu. Maminka s mladším dítkem jen nechápavě valila oči. Beztak si o mně pomyslela, že jsem hrozná, když nechám dítko takhle řvát, ale co. Mám vyzkoušeno, že tohle platí nejlíp.... Po chvilce Eva pochopila, že k ní dolů nepřijdu a vzala boby a šla nahoru. Několikrát se cestou ještě naštvala, to když upustila provázek v tlustých palčákách. No ale jakmile jsem jí poradila, ať si ho přehodí přes ruku jako kabelku, šlo to už s úsměvem. Nahoře jsem jí utřela slzičky a svíčku a jezdilo se už v pohodě. Chvilku jsme se pak ještě koulovaly a po hodině jsme celé mokré spěchaly domů na oběd.

to já ne, to samo

Spoustu věcí musíme své děti naučit. Oblékat se, jíst lžičkou, chodit na záchod a nočník, umýt si ruce, rozhlížet se při přecházení cesty, neutíkat v obchodě a fůru dalších. Ještě víc se jich však naučí samo. Eva se během dvou dnů naučila bleskově používat obrat "to já ne, to samo" a užívá ho tam, kde je třeba. Večer když na mně volá, ať jí podám usínacího plyšáka, který SÁM spadl dva metry od postýlky, ručník, který sám padá při utírání rukou....

kultura

Včera jsem byla v divadle. Neplánovaně, neb jsem málem zapomněla. Mám roční permanentku na deset představení, z toho polovina muzikály. Včera dávali "Blbec k večeři". No jestli to bude alespoň z poloviny tak skvělé, jako film, říkala jsem si k večeru, když se mi nechtělo z tepla ven do zimy, budu spokojená. Nezklamali. Málem jsem si cvrkla smíchy a soudě podle řevu v sále, nebyla jsem sama. Za to vymrznutí cestou to opravdu stálo. A pak že kultura musí být nudná. Za měsíc jdu na Hallo Dolly, už teď se těším.

křeslo a lustr

Návštěvu jsme nakonec na včerejšek odvolali a vydali se do Globusu pro akční managerské křeslo. No za 700 kožené křeslo k počítači, nekupte to :-) Když už jsme byli v tom, přikoupili jsme i lustr za stovku a počítačová pracovna (komora) je docela pěkně zařízená. Místo aerobiku jsem Radkovi podávala různé nářadí při montáži a držela vysavač u vrtačky, aby nebylo všechno zasněžené omítkou. Já vím, na neděli dost otravný program, ale výsledek stojí za to! Dnešní večer tak nudný nebude, jdu do divadla, dávaj "Blbec k večeři" moji oblíbenou komedii. Znám ji z televize, na divadelní provedení jsem zvědavá.

přežírací návštěvy

Tak jsem si myslela, že poslední přežírací den je dnes. Přijeli tcháni na oběd. Ráno jsem si naivně myslela, že když tak na desátou dojdeme do Billy, koupíme kuře, hranolky a uděláme obídek pro nás i návštěvu. Prd prd cililink.... v Bille narváno, nechápu, byla přece zavřená jeden den né týden!!!!! U masa vybrakováno nebo nedoplněno, nevím. Každopádně nebyly ani ty blbý kuřata, jenom bůček, páč je po vánocích každej přežranej, a taky roštěnky, páč jsou drahý..... Koupila jsem roštěnky a tiše doufala, že budou měkký a neurvou tchánům protézy. Povedlo se a po obídku jsme se přesunuli do obýváku dojídat cukroví, klobásy, zeleninu a vše, co dům dal. Ufffff ale po spoustě vína a šampusu to není tak zlý. Rodinné přežírací návštěvy jsou v pohodě, ale už se zase těším na normální frmol. Jenže zítra přijdou známí :-) a to jsou ňácí gurmáni... Jako správná francouzštinářka vím, že gurmán je ten, co jí moc a gourmet (čti gurmé) je ten, co jí doooobrý jídla, u nás často zaměňované výrazy. Jenže teta Ucka (Lucka) a sejda Ben (strejda Ben) jsou obojí, oni maj rádi dobrý jídlo, ale nějak moc se s tím necrcaj a my je máme za to rádi. Taky jsou fajnšmekři na dobrý vína a navíc Lů dělá v pivováře!!!!! Hádejte proč máme na stromečku baňku Pilsner Urqel. Takže přežíračky skončí až zítra. S Benem a Lů se nedá jinak!
Můj muž chce sice návštěvu odvolat, protože se potřebujem podívat do Globusu na sušák na prádlo, ale dopoledne to snad zvládnem i s jeho "pomalýmy ranními rozjezdy".

zmrzlina a předsevzetí

Evička snad právě poprvé jí zmrzlinu doma. Komentáře netřeba, zblajzla celou misku. Ne že bych byla jedna z uvědomělých matek, co živí dítko striktně podle tabulek zdravé výživy, ale doma jsme zmrzlinu moc nemívali., spíš venku v létě. Vypadá to, že začnem :-)

Jinak Silvestr u nás proběhl ve stylu pyžamového mejdanu stejně jako letošní Štědrý večer. Trochu jsme se pohádali, abychom si to odbyli už 31.12. a nemuseli se hádat dnes, protože jak na nový rok, tak po celý rok. Nacpali jsme se salátem (zdravým s cottage cheesem), zeleninou a makrelou. Radek to zazdil cukrovím a já tyčinkama a zmrzlinou, abychom si správně zahřešili. Dali jsme si víno u telky, program nic moc, akorát po jedenácté dávali Přednostu stanice a Buriana já prostě můžu, takže jsme do půlnoci nakonec vydrželi. Šampus jsme však ani nenačli, byli jsme přejezení a měli rozpité víno. Ale co, zítra přijdou tcháni na oběd, takže šampáňo padne tak jako tak.
Jinak dneska se poctivě válíme. Vstávali jsme kolem deváté, bohatě posnídali, potom bohatě poobědvali, zkoukli film pro pamětníky, Evička se prospala, koukala na Asterixe a teď si čtou s tátou "knížku o Fifince". Prostě pohoda, klídek. Trošku Radkovi závidím, že se jde protáhnout na hokej, ale sama jsem příliš lenošná si zacvičit doma. No nic, v neděli jdu na aerobik, určitě tam budou davy, co si plní novoroční předsevzetí.
Mimochodem, dáváte si nějaká předsevzetí? Já obvykle ty klasické jako zhubnout a nehádat se s manželem. Letos jsem si ale po přečtení článku v Marianne dala jiná:
1) budu na sebe hodná
2) budu chodit pravidelně ke kadeřnici a na pedikúru a manikúru
3) budu pravidelně chodit na aerobik a nenechám se zviklat tím, že manža něco má a já musím hlídat. Prostě 2x týdně musím!!! Abyste to správně pochopili, já se nemusím nutit cvičit, mně to v aerobiku baví, problém je ten, že obvykle chci zůstat s rodinou a tak... Blbost, chodit tam musím, je to skvělý psychický ventil. Howgh
4) udělám si řidičák
A na ty klasické, že budu hodnější na ostatní a budu dělat Radečkovi teplé večeře a víc uklízet, pche, loni to stejně k ničemu nevedlo a moc mi to nevydrželo.
Vsadím se, že mamča četla stejný článek a předsevzetí bude mít podobná, že jo, mami.