Jak na nový rok, tak po celý rok - doufám že ne

Letošní (vlastně už loňské) Vánoce jsem si dlouho dopředu naplánovala a těšila se na ně. Dárky jsme vybrali většinou na netu, takže odpadl předvánoční shon. Začátkem prosince byla Evča nachlazená a já měla očr, ideální stav na pečení perníčků, taky pohoda. Mamča nás pozvala po svátkách do Frenu, zaplatila nám penzion, aby se mohla sjet celá rodina a nemačkali jsme se v prťavém 2+1. Brácha i ségra s protějškama potvrdili účast a my se těšili a plánovali. Jenže ouha, můj měsíc neléčený kašel mi na štědrý večer přerostl přes hlavu a já měla dusivé záchvaty. Brácha volal, že z Opavy do Frenu není pojízdná cesta a ségra měla horečku. 25.12. jsem tedy místo výletu do hor odjela na pohotovost, kde jsem vyfasovala atb a zalehla do postele. Bolelo mně i dýchat natož abych vylezla a uvařila. Ve svátek jsme tedy dojídali zbytky, zatímco mamka ve Frenštátě vyhazovala a zamražovala zásoby, které připravila pro příjezd hladového příbuzenstva. Evička s taťkou si hráli s hračkama, které jim přinesl Ježíšek. Tatínek dostal vrtulník na ovládání a Evička auto, bůh ví kdo z nich měl větší radost :-) Na Silvestra jsem se zbombardovala Vincentkou. Mimochodem ještě teď se mi obrací kufr při představě té slané bublinkové brči. Za ten kašlací měsíc jsem v průměru vypila 1 - 2 lahve denně. Je mi špatně jen při tom slově Vincentka, bluéééé.

Dnes už mám týden dobrané atb a od včerejška už nemusím ani Ventolin syrup a v pondělí šupajdím zpátky do práce. Paní doktorko, slibuju, že už žádnou nemoc nebudu přecházet!