Tak jestli doteď byla sněhová nadílka, ode dneška už začla kalamita. Připadlo minimálně 8cm nového sněhu a pořád padá. Jen škoda, že byly Vánoce na blátě, mohli jsme si ty prázdniny jinak užít.
Ráno se ve školce opakovalo slzavé údolí. Dobrý až do doby, kdy jsem otevřela dveře do třídy a chtěla Evičku popostrčit dovnitř. Začal řev jako při vraždění neviňátek. Eva se mně křečovitě chytla kolem krku a nechtěla se pustit a plakala. Paní učitelka se snažila jí lákat a vysvětlovat, že si pro ni zas po obědě přijdu, marně. Nakonec paní kuchařka, co s dětmi pomáhá, řekla "maminko, vysvětlování je marné, žádné dlouhé loučení, já vám ji vezmu, jinak to bude horší." Šup šup a než se chudák Eva vzpamatovala, vyrvala mi ji a podala učitelce. Ještě když jsem odcházela, viděla jsem, že drží učitelku kolem krku a pláče jí do trika. No, alespoň ji někdo chová a chlácholí. Po hodince jsem tam volala a prý ok, Evička si hraje a za chvilku jdou ven na sníh, což zažene i ty poslední chmury. Odpoledne jsem pro ni přišla a přes sklo jsem viděla spokojenou holčičku, jak pije čajík a vyplazuje jazyk na jiné dítě. Hned se pochlubila, že snědla celý obídek a že jí chutnal, ale to jí nebránilo v tom, aby hned zjišťovala, jestli pro ni mám její oblíbený žmolenkový rohlík. Půl snědla po cestě (vezla jsem ji na bobech) a půl si pro jistotu vzala do postele na odpolední spánek :-)
Před chvílí mi spadl obrovský kámen ze srdce. Co kámen, balvan, skála! Včera jsem měla hrozné sny, že Radka sežral medvěd a Eva se zřítila do brněnské přehrady. Brrrr. Celý den jsem na to musela myslet. Navíc kalamita a Radek se rozhodl jet s Evou k babičce do Adamova. No a jak správně tušíte, ten balvan znamená, že dojeli v pořádku. Uffff, při tom čekání na jeho telefon jsem vygruntovala sebe i byt, takže teď si jdu hodit nohy hore a nalít decku vína. Ufffff to je úleva!
Ráno se ve školce opakovalo slzavé údolí. Dobrý až do doby, kdy jsem otevřela dveře do třídy a chtěla Evičku popostrčit dovnitř. Začal řev jako při vraždění neviňátek. Eva se mně křečovitě chytla kolem krku a nechtěla se pustit a plakala. Paní učitelka se snažila jí lákat a vysvětlovat, že si pro ni zas po obědě přijdu, marně. Nakonec paní kuchařka, co s dětmi pomáhá, řekla "maminko, vysvětlování je marné, žádné dlouhé loučení, já vám ji vezmu, jinak to bude horší." Šup šup a než se chudák Eva vzpamatovala, vyrvala mi ji a podala učitelce. Ještě když jsem odcházela, viděla jsem, že drží učitelku kolem krku a pláče jí do trika. No, alespoň ji někdo chová a chlácholí. Po hodince jsem tam volala a prý ok, Evička si hraje a za chvilku jdou ven na sníh, což zažene i ty poslední chmury. Odpoledne jsem pro ni přišla a přes sklo jsem viděla spokojenou holčičku, jak pije čajík a vyplazuje jazyk na jiné dítě. Hned se pochlubila, že snědla celý obídek a že jí chutnal, ale to jí nebránilo v tom, aby hned zjišťovala, jestli pro ni mám její oblíbený žmolenkový rohlík. Půl snědla po cestě (vezla jsem ji na bobech) a půl si pro jistotu vzala do postele na odpolední spánek :-)
Před chvílí mi spadl obrovský kámen ze srdce. Co kámen, balvan, skála! Včera jsem měla hrozné sny, že Radka sežral medvěd a Eva se zřítila do brněnské přehrady. Brrrr. Celý den jsem na to musela myslet. Navíc kalamita a Radek se rozhodl jet s Evou k babičce do Adamova. No a jak správně tušíte, ten balvan znamená, že dojeli v pořádku. Uffff, při tom čekání na jeho telefon jsem vygruntovala sebe i byt, takže teď si jdu hodit nohy hore a nalít decku vína. Ufffff to je úleva!
Žádné komentáře:
Okomentovat