Meteorologové kupodivu nezklamali a ráno nás přivítala zasněžená krajinka. Eva vypískla "no néé tolik sněhu!!!" a málem mně ani nenechala dopít ranní kafčo. Naštěstí byl v Kouzelné školce zrovna Michal, kterého zbožňuje, tak jsem o svou ranní půlhodinku nepřišla. Kolem půl desáté jsme se vyoblíkaly a vyšly do té nádhery bobovat. Na kopci přišlo první rozčarování. Eva počítala s tím, že ji budu vozit nahoru i dolů. Snažila jsem se jí to rozumně vysvětlit, ale nakonec jsem použila metodu otrlých matek - nechat vyvztekat a mlčky přihlížet. Eva nejprv plakala, pak se vztekala, nakonec obojí a to v poloze ležmo na sněhu. Maminka s mladším dítkem jen nechápavě valila oči. Beztak si o mně pomyslela, že jsem hrozná, když nechám dítko takhle řvát, ale co. Mám vyzkoušeno, že tohle platí nejlíp.... Po chvilce Eva pochopila, že k ní dolů nepřijdu a vzala boby a šla nahoru. Několikrát se cestou ještě naštvala, to když upustila provázek v tlustých palčákách. No ale jakmile jsem jí poradila, ať si ho přehodí přes ruku jako kabelku, šlo to už s úsměvem. Nahoře jsem jí utřela slzičky a svíčku a jezdilo se už v pohodě. Chvilku jsme se pak ještě koulovaly a po hodině jsme celé mokré spěchaly domů na oběd.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat