sraz v dětské kavárně

Dnes poprvé spala Eva po obědě ve školce. No spala.... prý nespala, ale v postýlce byla a bez slziček, takže účel splněn. Ráno probíhal řev už při odchodu z bytu a v šatně vygradoval v jekot. Třesoucíma se rukama jsem Evu předala paní učitelce a pelášila pryč. Za hodinku jsem tam opět volala, už mé pravidelné telefonáty v 9,30 znají :-) a řekli mi, že si v pohodě hraje. Už aby vodil ráno taťka, nebo si budu na posilněnou dávat v šatně loka z placatice.
Odpoledne jsem se staženým žaludkem šla pro svou nebohou opuštěnou a uplakanou holčičku. Paní učitelka jí zavolala, hned jak jsem strčila hlavu do třídy. Z plátěného stanu ve třídě se ozvalo "nemám čas, su v ufonským talířu" a na zlomek vteřiny se objevila culíkatá hlavička rozesmáté Evy. Na třetí až páté zavolání přiběhla, skočila mi kolem krku a vlípla pusu.
Ihned jsme vyrazily do Café and play - dětské kavárny nedaleko od školky, kde jsme měly babinec s holkama z BC. Evička, stejně jako ostatní holčičky, se ihned zamilovala do Davida od Burisky. Na poslední fotce je pohřben pod polštáři, co na něj cácorky (potenciální nevěsty) naházely. Všechny za ním běhaly jak o život a nejvíc si všichni společně zařádili v bazénku s balónky. Hvězdami večera byli pochopitelně Maty, kterého jsme viděly všechny prvně a Laurinka, věčně rozesmáté mimčo.
Eva vytuhla hned po večerníčku a mně ještě do sedmi večer hučelo v uších od toho dětského řevu v kavárně. Ale dcerka byla nadšená a celou cestu mlela o "cukrárně pro děti", takže to asi brzy zopakujem.
Jo a poprvé jsem ochutnala medovo oříškovou marlenku. Mmmmmm láska na celý život!!!!! Výborná věc na obalení nerva. Jdu spát a sbírat síly na zítřejší slzavé údolí ve školce.